VÍRA DŘÍVE, NEŽ VZNIKL SPLIT
Salonští raní křesťané: Tři hřbitovy, tři mučedníci
Manastirine, Marusinac a Kapljuč — tři raně křesťanská pohřebiště, kde byli uloženi salónští mučedníci, a jak jejich příběh souvisí s příběhem Splitu.
Zobrazit výlety do Salony na GetYourGuide ↗Křesťanská komunita uvnitř pohanského hlavního města
Dávno předtím, než Split vůbec existoval, měla Salona početnou křesťanskou komunitu — natolik organizovanou, že měla vlastní biskupy a dokázala čelit jednomu z nejtvrdších pronásledování v dějinách Římské říše, a přežít je. Toto pronásledování bylo zahájeno za Diokleciána — právě toho císaře, který ze Salony pocházel — jehož edikty od roku 303 n. l. mířily na křesťany po celé říši, Dalmácii nevyjímaje. To, co následovalo v Saloně, však neznamenalo konec křesťanství — dalo by se říci, že právě tehdy vznikla jeho zakladatelská legenda: mučedníci z těchto let byli pohřbeni těsně za městskými hradbami a hřbitovy, které kolem jejich hrobů vyrostly, se staly jedněmi z nejvýznamnějších raně křesťanských lokalit v regionu — o staletí staršími než jakákoli křesťanská stavba v dnešním Splitu.
Manastirine: hrob biskupa Domnia
Manastirine, ležící bezprostředně za hradbami Salony, vyrostlo kolem pohřbu biskupa Domnia, předního představitele salonské křesťanské obce, který byl podle tradice umučen během pronásledování v roce 304 n. l. V následujících staletích zde vznikla bazilika a rozsáhlý křesťanský hřbitov, neboť další křesťané toužili být pohřbeni v blízkosti mučedníkova hrobu — což byl v raně křesťanském světě zcela běžný vzorec. Domniův příběh však na Manastirine neskončil: jeho ostatky byly později přeneseny do Diokleciánova mauzolea ve Splitu, jakmile byla tato stavba přeměněna na katedrálu, a on se stal — a dodnes zůstává — patronem Splitu. Je to přímá nit od hrobu za hradbami Salony až ke katedrále v srdci splitského Starého Města.
Marusinac a mučednická smrt Anastasia
Nedaleko od Manastirine vyrostl hřbitov v Marusinaci kolem jiného mučedníka: Anastasia, soukeníka původem z Aquileie, který byl údajně popraven — utopením se mlýnským kamenem na krku — poté, co si na dveře své dílny namaloval kříž jako otevřené vyznání víry během téže vlny pronásledování. Soukromé mauzoleum, postavené pro něj možná již kolem roku 300 n. l., přitahovalo poutníky i další pohřby, a do poloviny 5. století k němu byla přistavěna zasvěcená bazilika k uctění jeho mučednictví. Marusinac sleduje stejný vzorec jako Manastirine v menším měřítku — jediný hrob se stal magnetem pro celý hřbitov — a jeho odkryté pozůstatky patří k nejzřetelnějším příkladům raně mučednické svatyně na celém dalmatském pobřeží.
Kapljuč a Pět mučedníků
Třetí ze salonských raně křesťanských hřbitovů, Kapljuč, ukrývá baziliku tradičně spojovanou s pěti mučedníky z téže doby pronásledování a je obecně považován za nejstarší z městských hřbitovních bazilik. Manastirine, Marusinac a Kapljuč společně tvoří prstenec křesťanských pohřebišť kolem okrajů Salony — typický jev pro toto období, kdy římské právo vyžadovalo pohřbívání za městskými hradbami a křesťané, stejně jako všichni ostatní, pohřbívali své mrtvé podél cest vedoucích z města. Co však činí salonu výjimečnou, je mimořádná koncentrace jmenovaných mučedníků a bazilik na poměrně malém území — svědectví o tom, jak významným byl tento provinční metropol pro raně křesťanskou církev na Balkáně.
Tři raně křesťanské hřbitovy Salony
| Hřbitov | Přidružený mučedník | Významný rys |
|---|---|---|
| Manastirine | Biskup Domnius | Bazilika; jeho ostatky byly později přeneseny do splitské katedrály |
| Marusinac | Anastasius z Aquileie | Bazilika z poloviny 5. století postavená nad jeho mauzoleem |
| Kapljuč | „Pět mučedníků“ | Považována za nejstarší z salonských hřbitovních bazilik |
Biskupové, katedrála a kostel, které přežily říši
Salonská křesťanská obec nebyla definována pouze mučednictvím — měla také organizované vedení. Biskup Symferius a jeho synovec Hesychius jsou považováni za stavitele rozsáhlé trojlodní katedrály ve městě kolem roku 400 n. l., což svědčí o sebevědomé, dobře zajištěné církvi, nikoli o pronásledované menšině ve skrytu. Tato institucionální kontinuita je pravděpodobně nejvíce nedoceněným odkazem Salony: když město na počátku 7. století padlo, jeho křesťanská identita — jeho světci, jeho relikvie, jeho biskupství — se přestěhovala s uprchlíky do Diokleciánova paláce a stala se zakládající církví Splitu. Hřbitovy, po nichž se dnes můžete procházet, jsou místem, kde tato kontinuita začíná.