MĚSTO, Z NĚHOŽ VZNIKL SPLIT
Jak pád Salony dal vzniknout modernímu Splitu
Kolem roku 614 n. l. padla Salona za vpádu Avarů a Slovanů — a její uprchlíci prchli do Diokleciánova paláce a založili město, které zde stojí dodnes.
Zobrazit výlety do Salony na GetYourGuide ↗Metropole pod tlakem
Na počátku 7. století se římská kontrola nad Balkánem hroutila pod tlakem avarských a slovanských vpádů a Salona — stále významné město a správní srdce Dalmácie — ležela přímo v cestě tomuto zhroucení. Přesné pořadí událostí je mezi historiky předmětem debat a dochované prameny byly většinou sepsány až dlouho po samotných událostech, ale celkový obraz je jednomyslný: město, které stálo téměř celé tisíciletí, bylo dobyto a fakticky zničeno. Tradiční zprávy datují pád kolem roku 614 n. l., ačkoli moderní badatelé toto datum považují za přibližné, nikoli potvrzené, protože archeologické ani textové důkazy je nedokážou přesně určit.
Kam odešli přeživší
To, co následovalo, je na celém příběhu to nejpozoruhodnější: obyvatelstvo Salony prostě nezmizelo. Přeživší uprchli ze zničeného města a našli útočiště asi šest kilometrů po pobřeží, uvnitř mohutných opevněných hradeb Diokleciánova paláce — odpočinkového sídla, které dal postavit nejslavnější syn Salony přibližně o tři století dříve. Tyto hradby, navržené k ochraně jednoho emeritního císaře a jeho domácnosti, se ukázaly být přesně tím, co vysídlené obyvatelstvo potřebovalo: obranyschopný obvod s existující infrastrukturou, kterou mohli přizpůsobit. Je to jedna z nejpřímějších linií v evropských dějinách měst mezi původním účelem stavby a tím, čím se nakonec stala.
Od mauzolea ke katedrále
Uprchlíci si uvnitř palácových hradeb nejen postavili tábor — znovu vybudovali fungující město a jejich křesťanská identita putovala se nimi ze Salony neporušená. Diokleciánovo vlastní mauzoleum, ironicky hrobka císaře, který za své vlády pronásledoval křesťany, bylo přeměněno na křesťanskou katedrálu a relikvie salonštiny mučednického biskupa Domnia byly přeneseny tam. Ulice, domy a pozdější stavby vyrůstaly vklíněné mezi původní římské hradby, sloupy a chodby paláce a přiléhající k nim — vzorec opětovného využití, který je ve splitském Starém Městě patrný dodnes, kde středověké a moderní budovy stojí přímo u diokleciánského zdiva, protože přesně tak bylo město sestaveno — jeden uprchlický dům po druhém.
Co bylo ztraceno a co přetrvalo
Salona sama už nikdy nebyla ve velkém znovu postavena — lokalita byla postupně opuštěna, v následujících staletích rozebírána na stavební kámen a ponechána polím a pastvinám, což je hlavní důvod, proč se tak velká část jejího půdorysu dochovala k dnešnímu archeologickému výzkumu, místo aby ležela pohřbena pod moderním městem. Ale to, co na Saloně záleželo nejvíce, nezmizelo: její biskupství, její světci, její křesťanské instituce a velká část jejího obyvatelstva se přenesly do nového sídla ve Splitu. V pravém slova smyslu Split není nové město, které náhodou vyrostlo poblíž Salony — je to pokračování Salony pod jiným jménem, uvnitř jiných hradeb.
Přesvědčte se o té kontinuitě na vlastní oči
Nejjasněji tento příběh pochopíte, když obě místa navštívíte v jediný den: Salonino otevřené pole a prázdný amfiteátr vám ukážou rozsah toho, co bylo ztraceno, zatímco Split's old town — jeho katedrála, jeho úzké uličky protkané římskými koridory — vám ukáže, co uprchlíci postavili z trosek. Hledejte osmiúhelníkový tvar katedrály, pod pozdější zvonicí stále rozpoznatelný Diokleciánův mausoleum, a podpalubní prostory pod palácem, které kdysi nesly císařovy soukromé apartmány nad nimi. Salona vysvětluje, proč Split's old town vypadá tak, jak vypadá; Split vám ukazuje, kde příběh Salony skutečně skončil.